Trošku hraní s tvary

Můj Architekt Louis Kahn

Musím přiznat, že jsem si na Louise Kahna brousila zuby od  chvíle, kdy nám řekli, že je jedním z architektů, které máme zpracovat. Jeho dílo mne zvláštním způsobem okouzluje a vtahuje do sebe, obdivuji způsob, kterým pracuje se světlem a navozuje duchovní atmosféru.
Přitom jeho budovy jsou tvarově velmi jednoduché a ve většině přřípadů také naprosto pravidelné....
Tady je tedy nějaká faktografie o Panu Architektovi:

Louis Isadore Kahn se narodil roku 1901 v Estónském Parnu jako Itze-Leib Schmulowski. Jeho rodina emigrovala do Spojených států, když byl malý, a tam si všichni změnili jména. V roce 1924 promoval na University of Pensylvania a v roce 1935 si založil vlastní kancelář.
V roce 1947 začal učit architekturu na Yaleské Univerzitě a až v této době o něm začíná být jako o architektovi více slyšet. Jeho prvním velkým projektem byla přestavba knihovny právě na Yaleské Univerzitě v letech 1951-53. Brzy poté následovaly další známé stavby: Richards Medical Research Center Laboratories na Pensylvánské Univerzitě-1957-1965, kde byl v roce 1957 také jmenován profesorem. Neopomenutelnou stavbou je jistě Salk Institute v La Jolle v Kalifornii, dále pak první Unitářský kostel v Rochesteru, Philips Exter Academy Library v Exteru v New Hamshire nebo Kimbellovo Muzeum Umění ve Forth Worth v Texasu.

Kromě Ameriky stavěl Kahn také v Asii- Indian Institute of Management v Ahmedabádu v Indii (1961), Shaheed Suhrawardy Medical College a National Institute of Cardiovascular Diseases v Dháce, kde také postavil své životní dílo- Bangladéšský parlament.
S tím je spjatá i smrt Mistra- 17.3. 1974 se Louis Kahn vracel domů z Bangladéše a na newyorské Pensylvania Station zkolaboval. Kvůli svému ošoupanému vzhledu byl považován za tuláka a trvalo dva dny, než v něm někdo poznal známého architekta.
Za svůj život obdržel Louis Kahn několik ocenění- konkrétně Medaili Franka P. Browna (1964), Zlatou medaili Amerického Institutu Architektů (1968) a Královskou zlatou medaili (1972).
Měl tři děti, každé z jiného vztahu, které udržoval paralelně. Jeho syn Nathaniel Kahn o něm natočil dokument Můj Architekt.